Naše akce

<<6 / 2019>>
MoTuWeThFrSaSu
      1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13

Červnová konverzace s rodilým mluvčím v kavárně Cafe 21.

14 15 16
17 18

Cestopisná beseda z cyklu Cesty, kterou každé 3. úterý v měsíci pořádá Informační centrum pro mládež.

19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
Zobrazit kalendář

Akce ze Slovácka

Další akce

Anketa

Jsme součástí sítě Informačních

center pro mládež ČR!

Facebook

Doporučujeme

Hradišťská hledačka

Každý den, v každé roční období, za každého počasí, od 8.00 do 18.00 hod. Příjemná procházka spojená se zábavným poznáváním historie královského města Uherské Hradiště se zlatým pokladem na konci. Vytiskněte si nebo vyzvedněte v Íčku.

Partneři

Napište nám

8 + 1

Rozhovor s Ondrou Vonšovským alias Freezym

Rozhovor s Ondrou pro vás udělali žáci novinářského kroužku ZŠ Čtyřlístek Saša, František, Natálka a Markus pod vedením p. uč. Němečkové. A protože se nám do Íčka celý nevešel, přinášíme jej v nezkrácené verzi!

Jsi tady dnes za Freezyho nebo za Ondru?

 To je docela složitá otázka. Já se snažím na internetu vystupovat jako  Freezy a v reálu zase jako Ondra, ale samozřejmě se to prolívá mezi sebou. Často lidé nechápou ani jednu mou osobnost. I já s tím mám sám problém. Ale snažím se fungovat jako obě dvě osobnosti a teď momentálně tady budu spíše za Ondru, protože si myslím, že cenzurovat nemůžete.

 Proč je takový rozdíl mezi Ondrou a Freezym?

 Většina lidí, ti chytřejší (teď za mě mluví Freezy), pochopí, že je rozdíl mezi internetem a reálnou osobností. Kdybych reálnou osobnost, sebe, přetáhl na internet, tak by to svým způsobem nikoho nezajímalo. Já jsem se pokoušel fungovat jako Ondra (asi dva roky), nefungovalo to vůbec. Nešlo to. A postupně jsem se začal přelívat do Freezyho. Snažil jsem se dát lidem upřímnost a začal jsem mluvit na rovinu, začal jsem mluvit vulgárně, začal jsem s nimi mluvit jako se sobě rovnými, a pak jsem zjistil, že to lidi baví mnohem víc, než když je člověk sám sebou. Freezy je nastavená maska na internetu.

 Proč ses rozhodl natáčet na youtube?

 Tohle zkrátím. Měl jsem kamaráda a byli jsme spolu venku. A on mi tehdy řekl, že existují nějací youtubeři, to byl rok 2012. Já jsem se začal smát. Řekl jsem mu, že nevím, co to youtubeři jsou a že mě to vůbec nezajímá.  No a vlastně už jsem to říkal v nějakém videu, ale ze začátku jsme to chtěli dělat pro peníze. Tehdy to ještě nebylo tak marketingově silné jako dnes, ale dalo se na tom vydělávat. On mě seznámil s různými youtubery na internetu. Myslel jsem si, že to jsou nějací týpci, kteří se přetvařují a dělají ze sebe šašky. Ale nakonec jsem se do toho uvrtal. Zašlo to tak daleko, že můj kamarád s tím skončil právě proto, že nastoupil na novou školu a nechtěl tam být za šaška. No a já jsem u toho zůstal. Ale ze začátku jsem do toho šel s tím, že jsem si řekl, že i kdyby se jenom jeden člověk zasmál tomu, jaký jsem ‚magor‘, tak mě to potěší.

 Proč si myslíš, že je Freezy tak oblíbený?

 Myslím si, že k vůli té upřímnosti. Já si pamatuji dobu, kdy jsem koukal na takovéhle youtubery a oni točili vtipná videa, ale nebyli tam sví. Nebyli upřímní. A já si myslím, že jsem byl první, který přišel s upřímností. Začal jsem se k lidem chovat otevřeně. Začal jsem jim říkat, jak to cítím a jak to opravdu je. Myslím si, že právě tehdy začal ten „BOOM”. Tak jsem si řekl, že jdu asi správnou cestou a zůstal jsem u toho až dodnes.

 Tobě osobně se líbí ta upřímnost víc, než kdyby ses pořád choval jako Freezy. Může se stát, že bys Ondru úplně vypustil a i ve skutečnosti se k lidem začal chovat jako Freezy?

Ona tam ta možnost je.  Já jsem občas strašný cynik bez emocí a je mi to občas úplně ukradené. Jsem tak upřímný, že je mi jedno, co řeknu. A občas tam cítím tu hranici, mám pocit, že by člověk měl občas říkat milosrdnou lež, aby někomu neublížila. Ale já ne. Já prostě cítím na sobě, že jsem čím dál tím víc upřímný a že už se v tom sám ztrácím. Občas fakt cítím, že se to přelévá do  Freezyho. Pak s tím seknu a nevydávám pravidelně, dám si třeba dva týdny oraz, a pak si řeknu, že jsem to zase já.

Proč vlastně ta přezdívka Freezy, proč a jak to vzniklo?

Na začátku jsme byli dva, proto vzniklo „Bros“, k tomu se ještě dostanu. Měli jsme ze začátku nějaké plány. Každý člověk, který by chtěl něco v životě dělat, má nějaký cíl.  A my jsme to teda udělali úplně stejně, řekli jsme si, tak teď si načrtneme, co přesně budeme dělat. Byli jsme s tím kamarádem venku, pamatuju si to, jako kdyby to bylo včera. Pamatuju si přesně tu ulici, kde jsme si řekli, že založíme nějakou sérii, kde zastavíme čas, kde prostě vezmeme děj, třeba vlak a my před ním budeme chodit. To je ta podstata ‚freeze‘, něco stopnout, zmrazit. Pak jsme si řekli, že musíme najít ještě jiný důvod. Byli jsme venku na té ulici a byla strašná zima, mrzlo, tak z toho vniklo Freezy. Ale to bylo tehdy Freeze s e na konci a Bros. Pak tedy skončilo ‚Bros‘, ale kamarád mě podporoval, pomáhal mi. A já si řekl, že to tam nechám jako myšlenku původního konceptu. A že každý člověk, který se kdy ke mně přidá, nebo mi pomůže natočit, bude ten Bros, ten, který bude sekundovat, tehdy z toho e na konci vzniklo Freezy a to už mi zůstalo jako přezdívka.

Když jsi začínal s Youtubem, myslel sis, že to dotáhneš, tak daleko?

Ne, vůbec. Já když jsem začínal s Youtubem, tak, jak říkám, jsem to dělal ze začátku pro srandu, pak jsem to dělal, abych pobavil aspoň pár lidí. A tehdy jsem natáčel a měl jsem jenom asi 500 odběratelů za dva roky,  bylo to úplně jak pružina - natáhnuté šíleně. A já už tehdy na své narozeniny s tím chtěl skončit, chtěl jsem smazat úplně celý kanál, že to nikam nevede, nechtěl jsem být slavný, ale chtěl jsem se posouvat. Tak jsem si k tomu sedl, označil jsem všechny videa, chtěl jsem to smazat a najednou jsem si řekl: “ Okay, myslím si, že ještě není ten správný čas“, a najednou, asi do hodiny jsem našel na Facebooku něco o srazu mladých  Youtuberů do Ostravy. Tam jsem poznal pár lidí, ti lidi mě za devět dní pozvali k prvnímu vystupování a najednou začal přicházet boom, já jsem si řekl, že je to asi dobře, že jsem to nesmazal.

Jak se ti vlastně líbila akce YoUHtube 2016?

Já jsem se tam líbil sám sobě nejvíc, protože já jsem to s kinem a s Íčkem vymýšlel, takže to bylo vlastně takové moje dítě. Snažil jsem se na tom pracovat co nejlépe, ale já jsem člověk, který nestresuje. Když se to blížilo, tak ten stres začal narůstat a já jsem si říkal, že se to asi celé pokazí z mojí strany, že to pokazím. Upsal jsem se k moderování a pak jsem byl sám se sebou strašně spokojený, protože párkrát jsem už vystupoval před hodně lidmi, ale nebyla to moje akce, takže jsem věděl, že když se něco pokazí, tak je to tentokrát na moje triko. Den předtím jsem vůbec nespal, ale jak ta akce začala, tak jsem si začal říkat, to je perfektní. Ale ne že já to perfektně předvádím, ale že to perfektně funguje, byl jsem nadšený ze sebe a z celé organizace a asi i ze všech lidí, kteří přijeli. Na jednu stranu mě štvalo, že někteří Youtubeři k tomu přistupovali jako Hurvínek k válce, tam potom vidíte charakter člověka, vy jim něco nabídnete a oni někteří ani smlouvu neposlali, protože byli prostě líní.

A když se nevěnuješ Youtuberingu, tak co vlastně děláš?

Můj nejoblíbenější koníček je sledování seriálů, já jsem nějak aktivně začal v šestnácti a začal jsem se tomu věnovat víc a teď už vlastně svým způsobem nedělám nic jiného. Snažím se čas produktivně využít pro to, co mi do budoucna něco dá. Zajímám se o filmy do hloubky, protože mým snem vždycky bylo dělat něco kolem filmu. Vždycky jsem chtěl dělat scénáristu, režiséra, cokoliv. A do budoucna se chci pohybovat kolem seriálů, kolem filmů. Dalším snem je nahradit Leoše Mareše a uvádět třeba českou Miss, nebo něco takového. Moje máma mi za poslední rok začala říkat, že bych mohl být nový Leoš Mareš, takže mám nějaký cíl, kterého se držím a jestli bych kvůli tomu měl do budoucna vypustit Youtube, vypustím ho úplně.

Jak ses dostal vlastně do Uherského Hradiště?

 Za trest. Přesně před rokem jsem se osamostatnil. Řekl jsem si, že chci mít svůj klid. A tehdy jsem se s kamarádem náhodou dostal do Prahy. Bylo to z minuty na minutu. Jsem totiž strašně impulsivní člověk. Ale pak mě začal štvát náš přístup k životu, tak jsem  řekl, že takhle to dál nejde. A přestěhovali jsme se do Anglie. Jeho jsem tam teda nakonec nechal. A já jsem cestoval v Česku po kamarádech. A pak mě napadlo, že se usadím tady v Hradišti. Jsem tady spokojený. Zatím mi tady všechno vychází.

 Když jsme teda u té hudby, jakou hudbu posloucháš nejradši?

 Nejradši poslouchám hudbu mého kamaráda. Ale kromě hudby toho kamaráda poslouchám i jiné. Samozřejmě v průběhu života se vám mění oblíbený styl. Já jsem rád, že už od mých nějakých jedenácti se držím toho stejného. Samozřejmě poslouchám i jiné, když si dám třeba dvě piva, tak poslouchám i dechovku. Takže je mi jedno, co poslouchám. V jedenácti jsem začal poslouchat Linkin park. A od té doby poslouchám metal. V létě poslouchám rychlejší hudbu, a teď na podzim poslouchám spíše uřvanou hudbu. Takže nejraději mám metal a punk rock.

 Jak ses seznámil se svojí přítelkyní?

 Je to dlouhý příběh. Ale zkráceně bylo to kvůli youtubu. Natáčel jsem videa, a to si mě tehdy přidala na facebooku. Já jsem si ji přidal. Mám dobrou paměť na lidi. A postupem času jsme se potkali na dvou akcích v Praze. Uviděl jsem ji, ale nemluvili jsme spolu. Jsem vášnivý hráč her a ona taky.

A tehdy jsem dal status na facebook, jestli nechce někdo jednu hru zadarmo. Tehdy mi poprvé napsala, že je jí to blbé, ale jestli bych ji tu hru neposlal. No a poté jsme se nějak dali dohromady.

 Jaký má význam tvé tetování na ruce?

 Jedno tohle tetování má pro mě znak trpělivosti. Protože jsem si ho přál od mých jedenácti let a poté v devatenácti jsem si ho nechal udělat. A to druhé je znak impulsivnosti. To znamená, že když se pro něco rozhodnu, tak to jsem schopen udělat z minuty na minutu. 

IMG_5086.JPG, 800x533, 59.70 KB
© 2015 - Informační centrum pro mládež Uherské Hradiště • Realizace web studio dat