Naše akce

<<6 / 2018>>
PoÚtStČtSoNe
     1 2 3
4 5 6 7

7. 6. a 21. 6. v čase 16 - 18 hod.

8 9 10
11 12 13

Zúčastnili jsme se v Otevřeném klubu pro mládež akce: Rekord v ČR - hra 3iQ. Akce proběhla 13. 6. 2018.

14 15 16 17
18 19

Beseda z cyklu Cesty 19.6. od 17 hod.

20 21

7. 6. a 21. 6. v čase 16 - 18 hod.

22 23

V sobotu 23.6. v Uherském Hradišti , Skate park - Mini festival

24
25 26 27 28 29 30  
Zobrazit kalendář

Akce ze Slovácka

Další akce

Anketa

Jsme součástí sítě Informačních

center pro mládež ČR!

Facebook

Doporučujeme

Hradišťská hledačka

Každý den, v každé roční období, za každého počasí, od 8.00 do 18.00 hod. Příjemná procházka spojená se zábavným poznáváním historie královského města Uherské Hradiště se zlatým pokladem na konci. Vytiskněte si nebo vyzvedněte v Íčku.

Partneři

Napište nám

8 + 2

Exkluzivně! Rozhovor s Helenou Fibingerovou

Po sérii rozhovorů s mladšími členy záchranných složek se pustili žáci Academic School do řady rozhovorů se sportovci. Červen patří jedné z nejúspěšnějších atletek československé historie, mistryni světa ve vrhu koulí, držitelce rekordu v této disciplíně, sportovní funkcionářce a člence Rady ČT Heleně Fibingerové.

 

Měla jste na základní škole předmět, který vás opravdu bavil?

V dnešní době už jsou na vás větší nároky. Na nás takové nebyly. Ale já jsem se vždycky dobře učila. Dříve byla jiná doba. Jakmile jsem přišla jako malá ze školy, tak jsem musela jít pro seno králíkům a jet na pole pro řepu. Přesto jsem neměla ve škole žádné problémy.

Kdy jste si začala uvědomovat, že byste se mohla dostat na vyšší úroveň ve sportu?

Hrávala jsem českou házenou. Mám všechny fyzické schopnosti, jaké má mít správný sportovec, a mám výhodu v tom, že jsem člověk šílené vůle. Ještě v dnešní době i při mém věku si těch 7 nebo 8 km zaběhám. Nebyla jsem žádný velký talent, byla jsem ale velký dříč a ještě mám jeden takový dar od Boha. Jsem člověk, který hrozně moc vydrží. Když nebudete chtít stárnout, tak jsou tři věci, které byste měli dělat: 1. Musíte se stále učit. Takže i když to nepotřebuji, chodím do angličtiny. 2. Musíte se hýbat. Proto chodím běhat. 3. Musíte pracovat.

Kdy jste začala se sportem?

Byly takové školní závody mezi školami a náš učitel mi řekl, ať zkusím hodit koulí. Potom byly závody v Uherském Hradišti a tam jsem skončila na 3. místě. Hodila jsem 8 metrů a 80 centimetrů čtyř kilovou koulí. Ale mě tehdy porazila taková malá holka a mě to hrozně štvalo, a tak jsem řekla tátovi, ať mi pořídí kouli. V roce 1964 jsem byla na olympijských závodech nadějí v Roztoku a skončila jsem tam na druhém místě.

Sledujete dnešní sportovce – koulaře?

U nás je nejlepší Staněk. Já ho finančně podporuji. A úžasný je ve světě Walsh. Co se týče ženské světové koule, tak říkám, že mimo Valerie Viliové, která hodila 21.50, ve světě není žádná koulařka, která by ji zatím překonala. Dříve to bylo tak, že ty dívky, které hrály volejbal, typově odpovídaly těm, které by mohly být úspěšné ve vrhu koulí. Ale vypracovat se v kouli dlouho trvá, je to šílená dřina a musí se posilovat a po určitou dobu platit daň za úspěch svým vzhledem. Ženská světová koule teď skomírá, i když světové závodnice hodí 21 – 22m. Myslím, že se to těm holkám ani nechce dělat, že atraktivnější je třeba pro ně oštěp.

Jaké jsou vaše největší životní úspěchy?

Musím říct, že z Mistrovství světa mám 16 medailí. Dlouho jsem závodila, má kariéra trvala 25 let. Pak jsem vystudovala 3 roky „pajdák“. Tehdy nebylo magisterské vzdělání. Takže já jsem povoláním vlastně učitelka TV a psychologie, ale nikdy jsem neučila. Když jsem končila se sportem, tak mi bylo pomalu 40 a všichni kolegové už za sebou měli 15 let praxe v oboru. A ještě navíc byl rok 1989, já jsem byla bez práce a mockrát jsem plakala. Ale řekla jsem si: „ Dobrá, tak ukaž, co umíš.“ A začala jsem podnikat.

Byli v době, kdy jste začínala, nějací sponzoři?

Ne, neexistovali. V té době skoro všechno financoval stát. To je v dnešní době těžko pochopitelné, jak bylo možné jet někam do ciziny na pas a vízum. Já jsem měla služební pasy, všude byla nutná víza a jsem ráda, že se to změnilo. V té době, když se mě někdo zeptal, odkud jsem a já jsem řekla, že jsem z Československa, tak se na mě ti lidé tak divně dívali a mně to hrozně vadilo. Já jsem byla ráda, když mě pozvali do Spolkové republiky Německo, kde jsem si mohla koupit nějaké věci, které u nás nebyly tehdy k sehnání. V té době skoro všechno platil stát a vadí mi, když v dnešní době sportovci říkají, jak jsme se měli špatně, protože proti “normálním„ lidem jsme se my – sportovci - měli báječně.

Co vás těší dnes?

Mě těší moje čtyři kočky. Mám ráda kočky, to je moje potěšení. Uherský Ostroh je poměrně malý a jak se říká, úspěch se neodpouští, takže když jsem ještě měla sibiřské kočky, tak jsem odjela do Prahy a v té době jednu moji kočku někdo zabil a hodil mi ji přes plot. Moje kočky jsou takové, že jdou sice ven, ale na zavolání přijdou. Já mám hrozně ráda všechna zvířata, to je moje potěšení.

Zjistili jsme, že jste se narodila na Prostějovsku a chtěli bychom vědět, jak jste se ocitla tady, v Uherském Ostrohu?

Z Víceměřic byla moje maminka a já jsem se tam narodila. Můj otec byl mlynářský dělník, on pracoval ve mlýně, kde se mlela mouka. V Ostrohu byl mlýn, kde bydlela odnož rodiny Fibingerů. A můj otec, když se s maminkou dali dohromady, tak se přestěhovali tady do Ostrohu na mlýn.

Do základní školy jste chodila v Uherském Ostrohu?

Ano, já jsem hrála českou házenou, byla vysoká, taková ramenatá, štíhlá holka a byl tam pan učitel tělocviku, který byl úžasný. To on v mojí mysli naformoval krásu možného sportovního úspěchu a nastartoval to, že jsem chtěla být lepší, dostat se dál a prostě něčeho dosáhnout.

 

Rozhovor2 (500x375).jpg, 500x375, 153.84 KB
Rozhovor1 (500x375).jpg, 500x375, 133.84 KB
© 2015 - Informační centrum pro mládež Uherské Hradiště • Realizace web studio dat