Naše akce

<<10 / 2018>>
PoÚtStČtSoNe
1 2

Termín 1. 11. v 16 hod. - rezervace nutná.

3 4 5 6 7
8

Podpořte i vy na svém pracovišti, či ve škole tuto akci.

9 10 11

Zjisti víc o LGBT světě a hlavně o sobě. Někdo radši holky, jiný zase vdolky… no a někdo kluky.

12

ICM Uherské Hradiště - budeme sázet jabloně. Připojte se k nám.

13 14
15 16

Přednáška Miroslava Horníčka - FILIPÍNY krásný i nebezpečný ostrovní ráj. V úterý 16. 10. v 17 hod. v Jezuitské koleji - Felixův sál.

17 18

Termín na říjen: 18. 10. 2018

19

tato akce proběhla v pátek 19. října v Jezuitské zahradě (park před vlakovým nádražím). Město Uherské Hradiště zde pořádalo Den stromů, byl připraven pěkný dopolední program pro školy i veřejnost, ICM UH se také zúčastnilo se svým stanovištěm. Měli jsme Hmatku, Kvíz a Jízdu na koloběžkách.

20 21

neděle 21. 10. 2018 od 14 hod.

22 23

Cyklus preventivně-výchovně-informačních besed pro mladé (i duchem) Moje poprvé: Práce, samostatné bydlení, finance.

24 25 26 27 28
29 30 31

Netradiční setkání s člověkem místo knihy, jehož život, práce či zájem se vymyká normálnosti

    
Zobrazit kalendář

Akce ze Slovácka

Další akce

Anketa

Jsme součástí sítě Informačních

center pro mládež ČR!

Facebook

Doporučujeme

Hradišťská hledačka

Každý den, v každé roční období, za každého počasí, od 8.00 do 18.00 hod. Příjemná procházka spojená se zábavným poznáváním historie královského města Uherské Hradiště se zlatým pokladem na konci. Vytiskněte si nebo vyzvedněte v Íčku.

Partneři

Napište nám

9 + 3

Rozhovor s Tomášem Klusem

Alex se před prázdninami vydala na koncert Tomáše Kluse do Buchlovic a naše Íčko jí pomohlo setkat se s Tomášem, aby pro vás připravila rozhovor

Tomáš Klus je 34 letý český písničkář, textař, skladatel a herec z Třince. Hrál v několika filmech, vydal několik alb a hlavně je to už trojnásobný otec. Upřímně, každému z vás bych tohle přála zažít. Dělala jsem už spousty rozhovorů, které nebyly s až tak známými lidmi, ale přesto byl tenhle jeden z nejvíce upřímných a srdečných. Už při představení jsem pocítila, že z toho člověka jde jiná energie. Pozitivní. Rozhodně jsem vůbec nechápala to, jak na rovinu a hezky se mnou mluvil. Nebyla z něj cítit žádná negace, žádný náznak egoismu, prostě naprostá rovnost. Zjistila jsem, že to, co prezentuje ve svých písních, není jen nějaká sbírka myšlenek. Vše co slyšíte je on, jeho skvělá povaha a vděčnost za všechno krásné co tu máme. Sdílí lásku a radost. Proto doufám, že vám tímhle rozhovorem dokážu zprostředkovat to, co jsem cítila já. Děkuji moc, za úžasnou zkušenost a za naději v něco hezkého

Když jste byl mladý, kým jste chtěl být? Bylo vždy vaším cílem, stát se zpěvákem?

Já jsem chtěl být archeolog. Mně se strašně líbilo, objevovat věci v zemi. Já vždy různě kutal. Jezdili jsme jako malí na chatu a tam byla taková, já nevím, z čeho to přesně bylo jo, protože jsem hloupý, ale byla to skála, která se strašně lehce drolila. Já jsem tam nacházel různé zkameněliny a byl jsem šťastný. Proto jsem si řekl: ,,Budu archeolog a jednou najdu něco, co změní svět.” No, a proto vlastně zpívám.

Jelikož jsme zmínili vaše dětství, je tohle vaše nejstarší vzpomínka, nebo si pamatujete nějakou starší?

Nejstarší vzpomínka byla nejspíše ta, že jsem byl s rodiči na nějakém „Silvestru“. Dospělí už byli trošku v náladě a my tam s kluky pobíhali v maskách. Byla tam nějaká paní, která byla už jako hodně v náladě a vím, že jsme jí jako šíleně vylekali. A ten strejda, který byl její manžel, nás poslal spát. Upřímně nevím, kolik mi bylo, ale je vážně nejstarší.

Dozvěděli jsme se, že umíte děsit lidi. Zkuste říct, jaké máte své kladné a záporné vlastnosti?

Záporné asi to, že neustále moc pochybuji. O všem a taky o sobě. A ty kladné? No, přijde mi, že mám dobré srdce a že lidem upřímně přeji.

 

Přijde mi, že lidé v dnešní době v sobě nenalezli rovnováhu a zaobírají se pouze tím, co se jim děje špatného, jak moc jsou nešťastní. Jak to vnímáte vy? Z jakého důvodu se to může dít?

Hele, myslím si, že je to přísunem těch informací, které se k nám dostávají. Neměli jsme ani možnost to všechno vstřebat. Stalo se to celé tak strašně rychle a celkově svět internetu, ta snadnost, s kterou jsme schopní získávat informace. Každý si vlastně může vytvářet nějakou jakoby pravdu a na tohle nejsme zvyklí a dlouho nejspíše ani nebudeme. To je jedna věc a ta druhá je, že my jako společnost máme absolutní absenci vize. Lidi nemají žádnou představu v tom, co v životě chtějí. Nebo mají jakoby ten cíl, ale nebudují si tu cestu. Jenže bez toho, aby si ten člověk vybudoval tu cestu, si to musí umět představit a bez toho se to prostě nedá. Oni pak čekají, až je k tomu někdo dostrká a hledají spasitele, ale ten prostě nemůže přijít, protože jsme zavalený pouze svými problémy a tomu se prostě nedá předejít.

Tohle většinou doprovází i pochybnosti o sobě. Pakliže o sobě často pochybujete, co si v těch chvílích říkáte? Máte něco, co vás vždy hodí zpět do stavu, kdy se cítíte v pořádku?

Snažím se to prostě vydržet. Je to taková spirálovitá past, čím víc se tím zaobíráte, tím hlouběji padáte. No a taky existují různé techniky, které jsou založeny na dýchání. Takže dýchám. Ono je to velmi důležitá věc, protože my jsme ve své podstatě pouze takový „oblečený dech“.

A je nějaká věc, nebo vlastnost, kterou nemůžete vystát?

Já jsem tolerantní, ale nedělá mi dobře zaslepenost, s kterou člověk přistupuje k ostatním. Co jsem zpozoroval na sobě a chci to změnit je to, že když jsem v nějakém dialogu s někým, tak mě zneklidňuje, že se více věnuji tomu, co chci tomu druhému říct, než abych si uvědomoval to, co ten druhý říká mně.

Jakou věc by vám měl člověk dát, aby vám udělal radost?
Já neodmítám dárky. Vy odmítáte dárky?

Já teda rozhodně dárky neodmítám, ale vnímám takový můj osobní neklid. Jsem člověk, který nerad přijímá věci, protože já raději dávám. Což je rozhodně špatně, protože člověk by měl být v rovnováze. Jenže i když dostanu nějaký dárek, jsem za něj stejně maximálně šťastná. Hůř se mi přijímají hmotné věci, protože jsem hodně emočně založený člověk a více pro mě znamenají zážitky a vzpomínky.
Vy jste tady tak dobří lidé. Jste strašně milá.

A když jsme tak u toho, jak se vám líbí u nás na Moravě?
No moc. Úplně to tady miluji. Dnes jsem se byl projít a pokecal jsem si s moc skvělými lidmi. A hlavně tady mají k sobě všichni blízko, je tady hodně slunečno.

Jaká informace, kterou vám život dal, byla pro vás nejvíce šokující?

Jejda, no těch bylo naprosté mraky. Ať už to byly informace o lidech, kteří přicházeli a odcházeli, nebo ostatní, ale ta nejvíce příjemná byla to, že jsme se dozvěděli, že čekáme Josefínku. To my jsme to tak jako tušili, ale než jsme se to dozvěděli, trvalo to.

Považujete to, že jste se poznali s vaší ženou jako osud? Jak jste se vlastně poznali?

Rozhodně. Poznali jsme se u Ikei, když jsme si s mou bývalou přítelkyní kupovali matraci. Ta se nám nevešla do auta, tak volala její kamarádce právě Tamaře, jestli by nám nepřijela pomoct. Pomohla nám to odvézt, no a pak jsme se párkrát viděli a slíbili si, že si neodejdeme ze života, protože jsme si sedli jako lidé, jako přátelé. V té době mezi námi ani nebyla nějaká touha, prostě to mezi námi bylo takové kompatibilní a následně, pár měsíců po tom, co jsem se rozešel s bývalou přítelkyní, jsme se zase potkali a to bylo osudový.

S vaší ženou máte tři krásné děti. Co pro vás znamená být otcem?

Znamená to obrovskou zodpovědnost. Protože můj takový jediný životní cíl je, obstát jako člověk, být dobrým člověkem. No a to samé chci učit své děti, ale abych to někoho mohl užit, musím to sám splňovat. Takže jsem prostřednictvím toho přijal roli být vzorem a být dobrým otcem. Nechci být vzorem celkově, ale pro své děti rozhodně ano. Takže tohle jsou pro mě mé děti - motivace k tomu být lepším člověkem.

Je něco, co jste si řekl, že jim ve výchově nikdy neuděláte? Jakože, nebudu jim zakazovat tohle, nebo jiné.

Nikdy bych je neopustil.

Děti pro vás hodně znamenají, která věc vás od nich nejvíce potěšila?

Ono celkově období prvních slov je překrásné, ale taky první krůčky, první úsměv, jsou to nepopsatelné momenty a jsou moc intenzivní.

A vidíte ve svých dětech nějaké své základní rysy?

O tom mi ani nepovídejte. To jsou fakt „zrcadélka“. Je zvláštní, že my jsme s Tamarou stejný lidi a oni tři jsou každý úplně jiní. Shodli jsme se na tom, že je to až děsivé, podívat se na nás a pak na ně například v momentě, kdy se vztekají, a vy si říkáte: ,,Jak se to stalo, jejda, vždyť to jsem celý já!”

Všimla jsem si, že vy své děti natáčíte, jak si spolu zpíváte a tak. Je nějaká věc, kterou třeba nerad sdílíte s médii?

My jsme tuhle cestu zvolili proto, že jakmile jsme se takhle mediálně otevřeli, tak nám už u domu nestávají novináři a nefotí nás. Protože to pro ně není vlastně zajímavé. Hlavně se díky tomu vlastně děje to, že někoho to těší. My jsme se stali ambasadory toho, že je normální žít rodinný život, a že se to dá stíhat i přes to, jakou práci děláte.

Pracujete velmi dlouho a do toho máte vlastně i blog, který je pro mnoho lidí rozhodně motivující. Co pro vás ten blog znamená?

Ten blog poslední dobou hrozně zanedbávám. Je to pro mě stejně jako jakákoliv činnost, kde píšete, nebo skládáte texty naprosto uklidňující. Vždy když mám nějaké myšlenky, napíšu je a rozhodně se mi pročistí hlava.

Kterých věcí se bojíte?

Bojím se, že selžu jako člověk. Chci tu lidem pomáhat a být pro ně důkazem, že jsme prostě jen lidi, ale že i přes to umíme být tolerantní a prospěšní.
 

ICM UH červen1foto.jpg, 479x600, 39.07 KB
© 2015 - Informační centrum pro mládež Uherské Hradiště • Realizace web studio dat